Rawls, John (1921-) Americký filosof. V roce 1971 vydal spis Teorie spravedlnosti (Theory of Justice), který se pro anglo-americkou politickou filosofii stal nejvlivnějším dílem posledních patnácti let. H1avIÚ témata této knihy se začala objevovat už v článcích, které Rawls dříve publikoval v odborných časopisech, pozdější články a přednášky přinesly řadu teoretických revizí. Hlavním Rawlsovým filosofickým přínosem je vytvoření alternativní etické teorie k UTILITARISMu. Politicky je jeho pojednání o spravedlnosti považováno za obranu LIBERALISMU v americkém smyslu nebo SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE v evropském smyslu.
Rawlsovo dílo bývá někdy vykládáno jako oživení tradice SPOLEČENSKÉ SMLOUVY v politickém myšlení. Jeho zájmy a metody jsou však ve skutečnosti od hlavního proudu této tradice velmi odlišné. Rawls se nezabývá přímo ospravedlňováním politické autority, ale stanovením principů sociální SPRAVEDLNOSTI. Za tím účelem si představuje lidi v situaci, kterou sám nazývá "původní stav". To je čistě hypotetická situace, v níž jsou lidé zbaveni povědomí o svých schopnostech a o svém postavení ve společnosti. Pak jsou požádáni, aby formulovali principy rozdělování, kterými se budou řídit, až se vrátí do normální společnosti. Nevědí, jaký je jejich konkrétní životní záměr, ale vědí, že bude užitečné mít různá "primární dobra", které Rawls definuje jako práva a svobody, příležitosti a pravomoci, příjem a majetek a základy sebeúcty. Předpokládá se, že každý bude chtít co nejvíce těchto práv, ale díky neznalosti původního stavu jsou lidé nuceni formulovat distribuční principy v dosti obecné formě. Rawls tvrdí, že tato konstrukce umožňuje vyhnout se hlavnímu nedostatku utilitarismu, totiž tomu, že by zájmy konkrétních jednotlivců mohly být obětovány blahu celku, jež ale zároveň plodí principy spravedlnosti odrážející naše nejhlubší přesvědčení. Obě tato tvrzení jsou diskutabilní. Někteří kritikové namítají, že celkový výsledek "původního stavu" by ve skutečnosti byl formou utilitarismu, jiní říkají, že principy, které Rawls odvozuje, jsou v konfliktu alespoň s částí našeho nejhlubšího přesvědčení. Samotné principy vypadají takto:

(I) Každý člověk má mít stejné právo na co nejvíce svobody, která by se slučovala s podobnou svobodou pro ostatní.
(2) Sociální a ekonomická nerovnost má být zaijízena tak, aby byla jak (a) k největšímu prospěchu těch, kdo budou mít nejméně výhod; a (b) spojena s postavením a funkcemi přístupnými všem za podmínek spravedlivé rovnosti příležitostí.

První princip obsahuje známou liberální myšlenku, ale její užití Rawlsem má tři důležité rysy. Za prvé, "svobodu" definuje velmi úzce jako právně definovanou svobodu pohybu, projevu a politické účasti (viz také heslo SVOBODA). Za druhé, i když si uvědomuje, že hodnota takové svobody musí záviset na materiálních zdrojích každého člověka, vyžaduje pouze rovnoměrné rozdělení svobody samotné, nikoli její hodnoty. Za třetí, princip svobody staví přísně nad tento druhý princip, alespoň v hospodářsky vyspělých společnostech. Svoboda nikdy nesmí být obětována růstu materiálního blaha.
Jestliže první princip ukazuje Rawlsův liberalismus, druhý, zvláště část (a), takzvaný diferenční princip, dává celé teorii rovnostářský nádech. Diferenční princip vyžaduje regulovat sociální nerovnosti tak, aby ti, kdo mají nejmenší majetek (příjem, vlastnictví a základy sebeúcty), dostali co největší podíl. Rawls předpokládá tržní hospodářství, v němž materiální nerovnosti fungují jako podněty ke zvýšení celkového množství zboží pro distribuci. Prakticky jeho princip znamená, že daňový systém by měl být používán progresivně k přerozdělení zboží těm, kdo jsou na tom nejhůře, až k dosažení stavu, kdy by výsledek dalšího zdaňování snižoval celkový zisk.
Jak rovnostářské by Rawlsovy principy nakonec byly, závisí na empirických faktech lidské psychologie. Jeho kritikové zleva to vidí jako nedostatek a namítají, že potřeba. podnětů není holý fakt, ale alespoň částečně produkt převládajících existujících ekonomických institucí. Naopak jeho pravicoví kritikové namítají, že ti, kdo uspějí v tržní soutěži, si zaslouží, aby jim výsledek jejich práce byl ponechán, i kdyby bylo ekonomicky možné jim ho odebrat na daních.
Rawlsova teorie byla také napadena na úrovni samotných jejích základů. Někteří vidí v jeho primárních dobrech nedovolený individualismus, který prý přehlíží hodnotu, kterou většina z nás připisuje kolektivním aspektům společenského života (jako například životu v harmonické společnosti). Jiní namítají, že jeho teorie je neobhajitelně ahistorická, když se pokouší odvodit principy spravedlnosti pouze ze všeobecných předpokladů týkajících se lidských cílů. Rawls odpověděl na tuto kritiku dalšími pracemi, zejména přednáškami o Tannerovi a Deweyovi. Své názory zde poopravil také v tom, že nyní už nepovažuje svou teorii spravedlnosti za věčnou pravdu, ale za odraz "tradic moderního demokratického státu". Primární dobra je třeba chápat z pohledu "kantovského" pojetí osob jako morálních činitelů schopných dodržovat veřejné principy spravedlnosti a současně vymýšlet a provádět své vlastní představy o dobrém životě.
Ačkoliv Rawlsova teorie spravedlnosti má málo vyhraněných následovníků, stala se podnětem pro značné množství politicko-filosofické kritické literatury a láká politiky liberálního nebo sociálně demokratického přesvědčení jakožto vhodná filosofická základna pro politiku, které jsou zastánci. DLM

odkazy
Rawls,1.: Theory oj Jw'lÍce. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1971" Oxford: Oxford University Press, 1972.
_: The basic liberties and their priority. V: The Tanner Lectures on Human Values, sv. 11\, cd. S. M. MéMurrin. SaJt Lake City: University of Utah Press, 1982.
literatura .
Harry, H.: The Liheml Theory (Jf Justice. Oxford: Clarendon Press, 1973.
Oaniels, N. ed.: Reading Rawls. Oxford: Blackwell, 1975.
Wolff, KP.: Understanding Rawls. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1977.